Mgr. Věra Tafatová

Cena udělena za rok

2017

Nominační text

Působiště/pracoviště:
Národní knihovna ČR

Věra Tafatová je tváří, tělem i duší přímých služeb návštěvníkům Národní knihovny ČR. A bylinou značně vytrvalou, protože ačkoli v létě 1974 nastoupila do knihovny Státní, je vlastně od té doby věrna svému jedinému chlebodárci. Po nutných letech tovaryšských se vypracovala k mistrovství (a poté, co pod tlakem konečně dopsala diplomku, i k magisterství) v kličkování informačním aparátem tak složité a dědičně zatížené instituce. Dodnes se jí v tom těžko konkuruje. Je jí vlastní nejen vymírající umění abecedy, ale díky svému klasickému výcviku ovládá perfektně všechny způsoby řazení (a tudíž též vyhledávání) použitých v dnes již historických – leč stále potřebných – katalozích, byť byly transformovány z polokartonu do podoby digitální. Náturou je to živel, který jsa vhodně nasměrován, dokáže přinášet světu užitek. Golem peče chleba, Věra hledá, dokud nenajde. Především informace o dosud nezpracovaných fondech.

Čtenáře narozené nejen později než ona nutí nabývat a rozvíjet informační gramotnost a ještě z toho mít radost. Ale tam, kde je tazatel vskutku bezradný a jeho problém zapeklitý, vrhá se do akce sama po hlavě (většinou s výkřikem „A sakra!“) a nepustí se, dokud ho nevyřeší. Pro mnohé badatele se stala prototypem osobního knihovníka či knihovního poradce. Předvádí jim své knihovnické kejkle s fortelem dobře rozmáchlého tesaře a pochvala spokojeného uživatele je pro ni stejně sladká jako nezbytný denní dortíček ke kafi.

Zkrátka Věra Tafatová je symbolem těch dobře poskytovaných služeb Národní knihovny, mnozí uživatelé se za ní vrací i po několik desítek let. Nezanedbatelná je i její dlouholetá přítomnost v pražském SKIPu a v neposlední řadě je třeba připomenout, že i její nadšení pro profesi mělo za následek, že rodinný knihovnický klan nevymře.

Prostě Pražská knihovnice 2017.

Návrh na ocenění podal Bc. Michal Záviška z Národní lékařské knihovny.