Clotilda Douchová absolvovala reálné gymnázium v Praze, za okupace byla totálně nasazena. V letech 1945–1947 vystudovala Státní knihovnickou školu v Praze, ukončila ji státní knihovnickou zkouškou, a spolu se svým manželem Karlem Douchou odešla do Chebu.

Z počátku nenašla umístění v oboru, a tak se stala dobrovolným neplaceným pomocníkem svého muže v knihovně. Pracovala zde "na černo" , i když s tichým souhlasem knihovní rady, která tehdy prakticky knihovnu řídila. Teprve po půl roce byla situace zlegalizována a místní národní výbor přijal pro chebskou knihovnu dalšího absolventa Státní knihovnické školy jako "výpomocnou sílu na okamžitou potřebu".

V knihovně prošla všechna pracoviště, protože je bylo třeba vybudovat a uvést v život. Nejvíce se věnovala metodické práci a pak doplňování a zpracování knihovních fondů. Zasloužila se o promyšlenou koncepci knihovnictví v okrese Cheb, zřízení městských knihoven jako profesionálních center střediskové práce, o propracovaný systém doplňování malých lidových knihoven a práce s nimi, později o vytvoření střediskového systému, bezchybně fungujícího, s široce pojatou metodickou péčí o svěřené knihovny.

Odešla do důchodu k 30. 6. 1980, dále však v knihovně pracovala na každoročně obnovované pracovní smlouvy. V současné době vypomáhá jako dobrovolný neplacený pomocník v oddělení knihovních fondů. V chebské knihovně tedy pracuje přes 56 let.

Spolu s manželem položila pevné základy chebské knihovně i celému systému v chebském okrese a bez nadsázky lze říci, že knihovnictví oba věnovali celý svůj život.